LYKKE LI vs MØ. Švédsko vs Dánsko. Mladá, avšak již poměrně zkušená zpěvačka vs úplná začátečnice. Dvě ženy, dvě tváře současného popu.

LYKKE LI musel někdo zlomit srdce opravdu těžce. A co je horší, rána se stále nehojí. Jak jinak si vysvětlit její posedlost texty o neopětované lásce a vztahových problémech? Tam, kde se v minulosti objevovaly spíše jen jakési náznaky, na aktuální nahrávce se autorka do tématu ponořila naplno. Ostatně stačí letmo nahlédnout na seznam skladeb („Never Gonna Love Again“, „Heart Of Steel“, „Sleeping Alone“,…) a je jasno, která bije. Textové náplni pochopitelně odpovídá i hudba samotná. Je prostě smutná.

Karen Marie Ørsted neboli MØ neboli panna je naopak rozmazlený, provokující fracek, který rád zajde někam na party, pozváním na panáka nepohrdne a nemá problém nechat se následně ojet. Alespoň takový dojem budí její debut „No Mythologies To Follow“ - nikterak objevný, přesto slušný příspěvek do dnes tolik populárního dreampopového žánru.

Obě slečny by bez problému mohly rotovat i v zaprděných tuzemských rádiích, ale na to je LYKKE až moc indie (pravda, přímočarou „I Follow Rivers“ z alba předešlého lze v éteru kupodivu tu a tam zaslechnout) a MØ pro změnu zase až moc dreamy. To však není jediný bod, kde se jejich osobnosti rozcházejí. Zatímco první zmíněná spolupracuje s Davidem Lynchem, již dříve zpívala „Music Is My Boyfriend“ (snad nedopadne podobně jako Jonas Renkse, který se přes osudový rozchod nemůže ve svých textech přenést prakticky po celou svou hudební karéru) a vypadá jako někdo, s kým byste v přítmí vinárny nad sklenkou rádi intelektuálně konverzovali, druhá miluje SPICE GIRLS (má na kontě i jednu jejich coververzi), v textech se s tím moc nesere, sprostá slova u ní nejsou výjimkou a dali byste s ní spíše pár pivek a brčko. Tam, kde Švédka působí spíš jako písničkářka, Dánka nabízí zejména elektroniku a tanec, ačkoliv ve slabé chvíli umí i ona předvést svou něžnější tvář.

Prozatím je sympatičtější a vyzrálejší tvorba LYKKE LI, nové album je prostě silné. A zraje. MØ ještě není tolik vyspělá a jedná spíš instinktivně. Přesto i její debut obsahuje spoustu pěkných momentů.

V každém případě jsou obě slečny dalším důkazem kvalit severské scény. Skandinávie toho dala hudebnímu světu hodně a nevypadá to, že by se v brzké době mělo v tomho ohledu cokoliv měnit.

LYKKE LI - I Never Learn: 8,5/10
(LL Recordings / Atlantic Records, 2014; www.lykkeli.com)

MØ - No Mythologies To Follow: 7,5/10
(Chess Club / RCA Victor, 2014; www.momomoyouth.com)